Google+

O čínštině a jejích přepisech


!

You are admin: Click here to try debug (or eee a exclamation point ! above ?. Hover over to see error message.)

Oolong, jako ostatně čaj samotný, je čínským objevem. Po několik staletí se jeho historie vyvíjela v jižní Číně. A taky dnes se téměř výhradně pěstuje v Číně a na Tchaj-wanu, tudíž v čínsky mluvícím světě. Je tedy jasné, že je oolong silně spjatý s čínskou kulturou i jazykem. Dovozci nebo autoři textů věnovaných oolongu musí mnohdy čerpat ze zdrojů v čínštině. No a pak se vypořádat s tím, jak zapsat čínské termíny v našich, tolik odlišných, evropských jazycích. Přístupů je, jak si ukážeme, více. Čtenář se proto v mnohých formách čínských názvů lehce ztratí, například když dvě v latince zdánlivě odlišná slova ve skutečnosti znamenají v čínštině to samé, nebo právě naopak. Naštěstí se pro orientaci v těchto nejistých vodách není nutné hned učit čínsky – znalost pár základních faktů a trochu praxe postačí. V tomto článku bych rád nastínil několik důležitých rysů čínštiny, které je dobré znát.

Několik užitečných faktů

Psaná čínština nezaznamenává zvuk, ale význam slov. Toto je zásadní rozdíl oproti evropským jazykům. Každý čínský znak má univerzálně definovaný význam, výslovnost se ale zásadně liší u různých dialektů čínštiny. Proto pan Čchang z Pekingu a pan Kwok z Hong Kongu bez potíží přečtou ten samý text, ústně se však nedomluví. Když tedy chceme čínský termín zapsat v západním jazyce, musíme si vybrat dialekt, ve kterém znaky přečíst – jedná se o takzvaný fonetický přepis. Naštěstí pro nás se v drtivé většině českých a anglických textů o čaji používá fonetický přepis Standardní čínštiny, jinými dialekty se tedy nemusíme příliš zabývat. Dále v tomto článku se taktéž budeme věnovat pouze Standardní čínštině neboli Pekingskému dialektu.

Znaků je hodně, zvuků málo. Každý čínský znak se vyslovuje jako právě jedna slabika. Zatímco je ale běžně používaných znaků několik tisíc, zná čínština pouze 400 slabik. Z toho vyplývá, že se mnoho různých znaků vyslovuje stejně. Někdy se i několik desítek naprosto různých znaků čte jako stejná slabika! Jak tedy poznáme, co znamená  čínské slovo ma na které jsme narazili, vždyť to může být máma, ale taky kůň!  Čínština má dvě odpovědi, tou první jsou tóny a druhou kontext.

Tón hlasu mění význam slov. Existují 4 základní tóny, ve kterých je možné vyslovit čínské slabiky. Slabiky s tóny tvoří asi 1200 kombinací, nejednoznačnost se tedy podstatně snižuje. Při komunikaci s Číňany jsou tóny velice důležité, to co je pro nás totiž jedna slabika vyslovená v různých tónech, to jsou pro ně prostě dvě úplně odlišné slabiky. Vyslovíme-li slovo v nesprávném tónu, nebudou mu Číňané rozumět. Tak například slabika ma vyslovená ve vysokém rovném tónu znamená „máma“ (kromě jiného). Když chceme říct kůň, musíme ma vyslovit v hlubším, klesavě-stoupavém tónu. Tón je možné v přepise do latinky zapsat, v textech o čaji však na tento přístup narazíme zřídka. Nezbývá nám tedy, než se zorientovat jiným způsobem – totiž na základě kontextu.

Kontext je zásadní. Každé čínské slovo může mít mnoho významů (zvlášť když máme k dispozici pouze přepis do latinky). V čínštině je proto mnohdy důležité znát okolnosti, za jakých bylo dané slovo použité, aby bylo možné určit jeho význam. Tak například slovo čung (zhong) v článku o čajovém nádobí bude pravděpodobně znamenat „čajový šálek“. Jinde však čung může znamenat „střed“, „zvon“, „hodina“, …

Přepisy čínštiny

Jak již bylo řečeno, k zápisu čínských slov v latince se používá takzvaný fonetický přepis neboli transkripce. Je to systém, který každému z asi 400 zvuků, které v čínštině existují, přiřadí slabiku v latince. Existují různé transkripce, původně podle západních jazyků, například anglická, francouzská, česká, … Později byl v Číně vytvořen tzv. pchin-jin, nová transkripce, která měla za cíl stát se mezinárodním standardem. A skutečně – pchin-jin je dnes přejatý do mnoha jazyků včetně angličtiny. Nicméně v češtině je stále oficiálně používaný původní český přepis – a jak si ukážeme, má to dobrý důvod.

V čajovém světě se zřejmě nejvíc setkáme s Pchin-jinem, a to zejména v anglicky psaných textech a v katalozích většiny čajových obchodů. Na český přepis nejčastěji narazíme v tištěných knihách a odbornějších článcích v češtině. Ještě stále můžeme občas narazit na starý anglický přepis Wade-giles, zejména u tradičnějších prodejců čaje. Tyto tři transkripce si teď představíme.

Pchin-jin (Pinyin) byl vytvořen v Číně v padesátých letech minulého století. Ne pouze jako přepis, nýbrž jako národní fonetická abeceda, která se v samotné Číně používá pro zápis výslovnosti znaků. A tu se dostáváme k jeho první výhodě – v pevninské Číně se s Pchin-jinem setkáme všude. Jeho druhou podstatnou výhodou je, že byl uznán za oficiální transkripci ve většině světových jazyků a to včetně angličtiny. Pchin-jin také umožňuje standardizovaně zapsat u slabiky tón, což je jeho další velikou výhodou. Na druhou stranu má však pchin-jin také jednu zásadní nevýhodu – jeho výslovnost je třeba se naučit. Pchin-jin není možné číst jako by to bylo anglické, nebo české slovo. Důsledkem používání pchin-jinu je pak to, že čtenář není často schopný vyslovit přečtené čínské slovo ani přibližně správně. S pchin-jinem se dnes setkáme ve valné většině cizojazyčných textů a také u většiny českých obchodníků s čajem. Zápis čínštiny v pchin-jinu poznáme například podle používání znělých souhlásek a písmen „q“ a „x“. Pchin-jin nepoužívá na oddělení slabik pomlčky.
Příklad: Shanlin Xi Qing Xin, se zápisem tónů Shānlín xī Qīng Xīn.

Standardní česká transkripce čínštiny je název přepisu oficiálně uznávaného v českém (i slovenském) jazyce. Vytvořil ho v letech 1950-51 český sinolog Oldřich Švarný. Český přepis využívá všech prostředků české abecedy aby co nejvěrněji přiblížil výslovnost čtenáři. Toto je jeho zásadní výhoda – i bez studia čínštiny je čtenář schopen čínské slovo vyslovit víceméně správně. Proto se v českých publikacích, v žurnalistice i v kartografii pořád preferuje před mezinárodním pchin-jinem. Zajímavostí je, že jej používají i mapy Google v české lokalizaci. Český přepis používáme i my na našich stránkách. Zápis čínského slova v této transkripci poznáme podle používání písmen s diakritikou a pomlček, oddělujících slabiky v rámci jednoho slova.
Příklad: Šan-lin Si Čching Sin

Wade-Gilesova transkripce, neboli starý anglický přepis byl vytvořen již v 19. století profesorem Wadem na univerzitě v Cambridge a později zjednodušen profesorem Gilesem. Tento starý přepis se již oficiálně nepoužívá, přesto zanechal výraznou stopu a stále ho můžeme potkat u starších nápisů na Tchaj-waně, ve starých cizojazyčných textech a někdy i u tradičnějších českých obchodníků s čajem. Zápis čínštiny v této transkripci poznáme například podle používání dvojice písmen „hs“ a apostrofů.
Příklad: ShanLin Hsi Ch’ing Hsin.

Převodník mezi českým přepisem a pchin-jinem

Vytvořili jsme pro zájemce jednoduchý převodník mezi čínským přepisem a pchin-jinem, který snad pomůže zorientovat se. Naleznete ho také v levém dolním rohu na každé naši stránce. Pro převod mezi pchin-jinem a wade-gilesovou transkripcí (a několika dalšími) můžete použít převodník na těchto stránkách. Pokud máte k dispozici přímo čínské znaky, pravděpodobně nejlepší nástroj je google translator, který umožňuje kromě překladu také zobrazit pchin-jin i s tóny a přehrát výslovnost.

Odkazy